Noční nebe mě fascinovalo odjakživa. Postupně se rozsvěcející hvězdy, někdy i planety, a ten pocit, když se nacházíte na místě dost daleko od civilizace, abyste mohli pouhým okem vidět tu naprosto boží věc, kterou je Mléčná dráha, je úplně euforický.
Kupodivu se taková najdou i u nás, byť třeba v Grónsku, na Atacamě v Chile nebo na podobně odlehlém místě to musí být teprv paráda. A třeba se mi jednou poštěstí vidět přímo nad hlavou tančící polární záři, kterou jsem zdálky zahlédla ve Finsku…
