Jsem snílek, který miluje toulání v přírodě. Nejlepší dovolená pro mě znamená batoh na zádech, hory a pomyšlení, že můžu jít kamkoliv, kam mě moje nohy donesou. A taky spoustu duševní stravy (čti fotogenických výhledů, které můžu zaznamenat do svého fotodeníčku), která bohatě vynahradí fyzickou námahu a bolest v místech, o kterých člověk běžně vůbec neví, že je má.
Ačkoliv jsem nefalšovaná sova, pro možnost dobré fotky východu slunce jsem ochotná vstát i ve tři ráno a vyšlápnout si na vyhlídku. Když fotím, zapomínám na únavu, nepohodlí i chlad nebo vedro, někdy ani nevnímám okolní svět. Focení mi vlévá energii do žil.
Stejně jako příroda, kterou fotím nejradši. Svěží, něžnou, majestátní, krásnou i zahalenou do ponurého mlžného pláště. Nejlépe v podmínkách, které mnozí, podle mě zcela zcestně, považují za špatné počasí (a zůstávají doma, takže si ji můžu vychutnat o samotě). Krása se skrývá všude kolem a mě strašně baví ji objevovat. Zachycovat a vyprávět příběhy beze slov, které každému z nás znějí v hlavě jinak. Stačí ztichnout a zaposlouchat se do ševelení stromů, burácení hromu nebo klokotání potoka a uslyšíme, co nám chce příroda říct.
Kromě přírody ráda fotím i příběhy lidské. Takové, jaké jsou, i takové, jaké jejich účastníci chtějí vyprávět. Na svatbách nebo obyčejném setkání s přáteli miluji autentičnost emocí, které netřeba nijak stylizovat, na larpech a akcích z living history se probouzí mé literární já milující fantasy a spřádající pohádky a příběhy ze vzdálené budoucnosti či minulosti nebo úplně jiných světů.
Každý z nás je unikát, a proto věřím, že ve fotkách uvidíme za samotným obrázkem každý něco jiného. A tak to má být.